Už to vypadá, že se kolem dálnic objeví cedule s číslicí 160. Jedni budou křičet hurá a radostí vytáčet motory do vyšších obrátek, aby se vědělo, že na to mají. Druzí budou na dálnici vyjíždět s obavami a při jízdě nezvózně kontrolovat zrcátka, kdy a odkud se zase někdo vyřítí. Já budu patřit k těm druhým. Nejsem žádný zaprdlý fňukal se stodvacítkou ani typická socka, jak by si nějaký pan „něméckóóóóó" mohl myslet, považuji se za středně zkušeného řidiče středního věku, příslušníka střední sociální třídy řídícího středně rychlé auto střední vozové třídy po středně starých úsecích dálnice středně často (čímž bohužel myslím prakticky denně).
Maximální rychlost na dálnici stanovenou na 130 km/h vidím jako rozumný kompromis. Při téhle rychlosti se dá vyjet do levého pruhu, ale taky se relativně bezpečně vrátit mezi pomalejší auta v pruhu pravém. To při 160 nejde. Prodloužení brzdné dráhy o 40% (což může znamenat rozdíl o 100 km/h při nárazu do překážky) mě zneklidňuje. Při 130 se dá jezdit s rozumnou spotřebou, nárůst o 20-50% při 160 už mi přijde jako zaznamenáníhodný. Taky zvýšení míry hluku vně auta mi v zemi nadmíru zkoušené hlukovým smogem přijde poněkud nefér vůči ostatním.
No ale nebudu si hrát na svatouška, to auto to umí, takže bych to všechno, co jsem tady napsal, ještě zvážil, kdyby… Kdybych znal nějaký důvod, proč to podstoupit. Napřed jsem si to spočítal: i kdyby nakrásně byl někde v Česku k dispozici úsek dálnice, kde by bylo možno jet 100 kilometrů souvisle 160 a ne 130, ušetřil bych 8,6 minuty. To ještě není tak špatný výsledek, ale většina úseků, o kterých odborníci tvrdí, že jsou pro vyšší rychlost vhodné, je podstatně kratších.
A navíc, jestli jsou opravdu vhodné, to je velká otázka. Třeba povrch úseku D2 z Brna směrem na Bratislavu připomíná spíš železniční pražce; schodky zvíci centimetrů jsou tam jeden za druhým. A ještě je třeba zmínit intenzitu provozu. Já sám jezdím nejčastěji po úseku s intenzitou dopravy přes 30 tisíc vozidel denně. Udržet rychlost 130 déle než dva tři kilometry znamená mít velké štěstí, už tato rychlost je po většinu denní i noční doby otázkou neustálého zrychlování a brždění. A když na seznamu vyvolených dálnic (mapka na ihned.cz) vidím většinu úseku Praha – Plzeň, (intenzita dopravy v roce 2005 byla 32 – 35 tisíc vozidel denně, jak praví Ředitelství silnic a dálnic) tak se musím ptát, jestli ti takzvaní odborníci byli při výběru střízliví?
Takže dámy a pánové, o čem se tu bavíme? O půlminutách vydupaných na brzdě a na plynu? A za to máme platit zvýšenými splodinami, hlukem, rizikem a stresem? Tohle mi za to nestojí: páni poslanci, najděte si jinou blbinu na hraní!