Přišel s tím německý kolega. Pěšky, přímo z Taksimu, jehož celé jméno je Taksim meydani. Chtěl si tam vzít taxi, kterým se tu říká taksi, ale všechna někam zmizela, když turecká policie začala rozhánět demonstraci slzným plynem. Zvláštní, kolem nás byl mír a klid, až na střelce ze vzduchovky, kteří využili místní atrakce: střelby do balónků rozvěšených nad vodou. Na Taksimu se střílelo do vzduchu. Protentokrát.
Chtěl jsem vědět víc. České zpravodajské servery mlčí. Zahraniční – až na výjimky, které bylo třeba trpělivě gůglit – taky. Tureckých kolegů jsem se neptal. Ze zdvořilosti. Ale taky proto, že byli plně zaměstnaní organizací naší konference. Raději jsem jim nechal klid na práci. Ten nespíš chce většina Turků, říká český kolega Dominik. Klid na práci. A po práci legraci, dodávám já.
Od kolegy Dominika jsem se dozvěděl, že demonstrace vyprovokovalo zabití jakéhosi demonstranta někde jinde v Turecku. Protestoval proti plánům na útok proti Sýrii. V tu chvíli mi došlo, proč na zpravodajských serverech není místo na tak banální zprávu o dění v Istanbulu. Dnes přece letí jiný hit: slovní přestřelka mezi Ruskem a USA o to, kdo v Sýrii použil chemické zbraně. Hrdiny nejsou mrtví, ale Obama s Putinem.
V kynologii se používá slovo krytí. Ve zpravodajství se říká zpravodajské pokrytí. Zdá se, že to má podobný význam. Je-li nějaká událost pokryta, svět je zaplaven namnoženými (přesnější by bylo říct naklonovanými) zprávami. Problém, který není pokrytý, neexistuje. Něco jako mediální konstrukce reality. Jen doufám, že až budeme mít nějaký problém my, budeme zpravodajsky pokrytí. Jak bychom asi dopadli v roce 1989, kdyby nás svobodná média nekryla?