Reklama
 
Blog | Petr Novotný

Barvy života – jen nedůvěryhodná, nebo rovnou podvodná metoda?

Asociační testy označované lákavě a roztomile „Barvy života“ jsou hitem. Jsou také nejspíš nejdražší (co do celkových výdajů) diagnostickou metodou, jakou kdy kdokoliv zaplavil český vzdělávací systém. To vše navzdory tomu, že tato metoda je nejspíš k ničemu.

Žijeme v době, kdy na svět kolem nás mnozí reagujeme podivně. Nevěříme vědě, medicíně, odborníkům. To raději čteme horoskopy, chodíme k léčitelům a psychotronikům, pijeme živou vodu, obklopujeme se amulety a kosmodisky, relaxujeme pod pyramidami a na krk si věšíme „léčivé“ kameny. Nebo ještě hůř: skáčeme do náruče sekt a řídíme se učením různých Hubbardů. Do tohoto světa patří i „Barvy života“. Kdyby v tomto světě zůstaly, řekl bych si – budiž, člověk chce být obelháván. Dokonce když jsou za tyto testy ochotni platit různí personalisté a ejčáři, je to problém jejich šéfů. Když nějaká firma na své zaměstnance zkouší „Balance management“, což je jeden z klonů Barev života, aspoň vím, co si o ní mám myslet. Ale když alchymisté inkasují peníze z veřejných zdrojů, pak cítím potřebu protestovat. Podle České televize šlo zatím „jen“ o 5 milionů z Evropských fondů, osobně soudím na základě neúplného přehledu projektů, do kterých se zapojila firma DAP Service, a.s. a její rozmanití partneři, že celková suma dotací je mnohem vyšší.

Pokud nevíte, oč tu běží, tak zde je malý přehled:
„Jde o zcela jiný přístup k diagnostice i intervencím, než jak jej známe z klasického pojetí psychologie či psychiatrie.“ (www.barvyzivota.cz)
„Celá metoda Barvy života tedy nabízí objektivizovaný nástroj, který je schopen smysluplně a názorně pro jednotlivé odborníky z různých profesí i samotného příjemce služeb (klienta) objasňovat jak strukturu, tak průběhy individuálního i skupinového myšlení, cítění, prožívání i seberealizačního chování.“ (tamtéž)
„Celý systém DIS BŽ tedy není nějakou novátorskou teorií dělající si čáku na psychologické mesiášství. Jde o výkladový model, který se snaží respektovat a v omezené míře zachycovat i měřit bohatost mozkových procesů individuálního i skupinového charakteru v tak komplexních jevech, jako jsou postoje.“ (tamtéž)
Pořád nevíte, oč tu běží? Zkrátka si sednete k počítači a přiřazujete barvy ke slovům. Změří vám tak stereotypy v jednání, energii organismu, klima vašeho pracoviště, kariérní zaměření, sklon k některým nemocem a asi tisíc dalších věcí, podle toho, k jakému měření jste se právě nachomýtli.
Geniálně jednoduché. Ale funguje to?

Metodu „barev života“ kritizuje Unie psychologických asociací (UPA). Mezi jejími zástupci jsou odborníci na slovo vzatí v oblasti psychologických měření, z nichž mnohé znám osobně a mnohým odborně zcela důvěřuji. Od firmy DAP Service, a.s., si vysloužili obviňování ze spiknutí a dokonce i vyhrožování trestním oznámením. Přitom jediné, co tito odborníci požadují od autorů metody, je důkaz namísto planého žvanění.
Přečetl jsem si stanovisko UPA a poradil se o něm s experty, kteří se v UPA angažují. Ale rád si věci prověřuji sám. Jelikož se zabývám pedagogickým výzkumem a jeho metodologií, věřím, že moje stanovisko není úplně nepoučené. Udělal jsem si tedy jakési metodologické cvičení a prostudoval jsem si pečlivě materiály, kterými údajně autoři metody dokládají její validitu a reliabilitu, což jsou klíčové charakteristiky dobrého měření.
A co jsem zjistil? Musím uznat, že autoři metody „barev života“ jsou psaví. Jsou schopni vyprodukovat text, který přinejmenším na laika dokáže působit přesvědčivě. Slova se střídají s grafy, je to barevné, cituje to respektované experty. Obzvlášť práce metodou autority je působivá, jen si nejsem jist, zda by citovaní autoři byli vždy potěšeni. Z metodologického hlediska ovšem materiál mnoho neříká. Proklamuje (ač vlastně nedokládá) vysokou reliabilitu. Dílčím způsobem (řekněme poněkud chaoticky) dokládá konstruktovou validitu, co je ovšem oním konstruktem je velmi nejasné, skryté za odkazy na rozmanitá odborně vypadající slovíčka. Laicky řečeno, analýzy naznačují, že testy „něco“ měří. To „něco“ se nechová nahodile, ale je to jakousi trvalejší charakteristikou. To je to pozitivní, pokud se autorům dá věřit.
Chcete-li vědět, co je to to „něco“, pak musíte slepě věřit autorům testu a jejich interpretaci rozmanitých kapacit a „kapacit“. Autoři Barev života se neobtěžovali zjištěním kriteriální validity. A to je to nejdůležitější kritérium, které je přitom to relativně snadné zajistit. Stačilo by změřit měřené charakteristiky ještě jinou metodou či metodami a výsledky porovnat. Pokud na to firmě DAP Service, a.s., inkasované miliony nestačí, přinejmenším není důvěryhodná. Ale spíš jde o podvod!

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama