Reklama
 
Blog | Petr Novotný

Ropná facka od BP aneb Vítězství ekonomiky nad životním prostředím

Pohádka na dobrou noc by mohla znít takto: Bylo nebylo, objevila se ropná skvrna. Bestiálně zaútočila na nevinné pobřeží a pokusila se ho zničit. Stateční lidé se ale skvrně postavili a s vypětím všech sil minimalizovali škody. Televize plnily obrázky statečných mužů a žen v gumácích od ropy, vysvobozujících ptáky z černých kaluží, a všichni se u těchto obrázku tak nějak semkneme proti zlu. Byl nalezen viník, ten se zastyděl, a jelikož se všechny hodnoty dají ekonomicky vyčíslit, musel zaplatit nápravu všech škod. Konec pohádky.

A jaká bude skutečnost? Můžeme se poučit z minulých katastrof.

Stát (v tomto případě spojené státy) zaplatí značnou cenu za minimalizaci a nápravu škod. Kolik z toho dostane zpátky a kdy, to je velká otázka.

Skutečné škody se nikdy nahradit nepodaří, protože některé změny v citlivých pobřežních ekosystémech jsou nenahraditelné. Druhotně bude poškozena celá místní ekonomika, krachovat budou rybáři i zpracovatelé ryb, ekonomika závislá na turistice atd. Protože se ale jíst musí a cestovat se bude, částečně na tom vydělají jiní a jinde.

Reklama

Viník je zjevný, je to společnost, která provozovala ropný vrt, jehož zkáza to všechno začala: BP. Bude se dlouho vyšetřovat, budou vyčísleny škody, bude určena pokuta. Pak poběží dlouhé soudy, protože zas tak moc, aby bez řečí zaplatili, se těžaři stydět stydět nebudou. Po dlouhých tahanicích bude něco zaplaceno tuhle, něco támhle, něco vůbec. Celý těžařský průmysl v podstatě neutrpí, nejspíš dokonce vydělá, protože ceny ropy vyženou vylekaní obchodníci nahoru. Katastrofa možná – možná ne – uškodí jedné konkrétní společnosti. Hodnota jejích akcií se zhoupne (to bude záležet hlavně na pocitech investorů) a bude-li konkurence dost rychlá, dojde k nějaké fúzi či převzetí, někdo jiný posílí a vydělá. Zpětně to zase omezí možnosti získat zpět na úhradě škod a pokutách nazpátek to, co musí být utraceno. Těžit se musí.

Možná, že někteří politici z toho vyvodí nějaké politické závěry. Obama možná zváží svůj souhlas s těžbou na Aljašce, Schwarzenegger už totéž ohlásil v Kalifornii. Někteří už to označili za populismus. Protože – ale to už se opakuji – těžit se musí.

Paradoxně se katastrofa pozitivně promítne do makroekonomických ukazatelů. Likvidace škod je vlastně úžasný podnikatelský projekt, díky kterému se zvýší výběr daní a vzroste HDP. Ze zvýšené ceny ropy zaplatí spotřebitelé větší daně. Ve finále možná ekonomicky nakonec nula od nuly pojde. Negativní efekty a pozitivní efekty se krátkodobě vynulují, náklady se i díky cenám ropy rozloží po celé globalizované planetě.

Takže zase pohádka na dobrou noc? Možná pro ekonoma. Ve skutečnosti je to varování. Když optimisté tvrdí, že ropy je ještě plná planeta, měli by dodat, že ta ropa je hlouběji, dál a lépe ukrytá než ta, kterou lidstvo těží odnepaměti. Těžba je obtížnější, rizikovější, dražší a zanechává za sebou větší a větší škody na životním prostředí.

Sečteno a podtrženo, životní prostředí má díky závislosti lidstva na ropě na svém pozadí další otisk podrážky zamazané ropou. Ale podobný otisk kopance má teď na zadku a v peněžence každý z nás a měli bychom si to rychle uvědomit, než přijdou další.

 

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama