Nechci tu psát ani tak o Rusku. Rád bych jen dodal, že název Pussy Riot je hříčka, ale nikoliv prasárna. Stejně jako akce Pussy Riot je (podle mého roztomilá) provokace, ale rozhodně není (alespoň ne ve svobodných zemích) zločinem. Kdyby chtěly být děvočky z Pussy Riot sprosté, říkaly by si třeba Cunt Riot. Kdyby chtěly spáchat zločin, tak by tu před pár lety postavenou, novotou zářící kopii katedrály mohly zkusit zapálit.
Nahlédl jsem do internetových diskusí v českých médiích. Zaposlouchal jsem se do rozhovorů „obyčejných lidí“ v hromadné dopravě. Vyděsil jsem se. Nechci se dočkat času, kdy zase bude národ odsuzovat Plastic People of the Universe, z televize budou hrát jedině Helenka Vondráčková a Jirka Kornů (nebo nějaká jejich imitace). A kdy si všichni budeme muset myslet totéž. To jsme se opravdu ještě nepoučili, že odlišnost je pro společnost blahodárná, posiluje její imunitu?
Lidem, kterým vadí trocha toho „bordelu“ a kteří by za náznak anarchie hned sázeli do vězení, těm jsme zamlada říkali bolševici. I když jsme, navzdory tuhé „občanské“ výchově, nevěděli, kdo je to vlastně ten bolševik. A spekulovali jsme o tom, co mají bolševici za problém. Mají snad tak málo důvěry v ta svá správná pravidla? Mají problém sami se svými slabůstkami? Projektují si svoje slabiny do každého odlišného chování? Nebo se jednoduše bojí? Nejsem psycholog ani psychiatr a už mě tak moc nebaví spekulovat. Ale dodnes nemůžu pochopit, proč nás bolševik (jedno jestli policajt, pomocná stráž VB, ředitel gymnázia, nebo pracující na cestě z fabriky) buzeroval za trochu vlasatější řepu, za džíny do zvonu, za … vlastně za cokoliv.
Dneska už vím, že chovat se jako bolševik může jedinec bez ohledu na politickou nebo náboženskou příslušnost, bez ohledu na věk a pohlaví, bez ohledu na to, ve které zemi žije. A pro ně všechny mám vzkaz z titulku!
PS Díky Amnesty International za obrázek k perexu.
PPS Ta dotyčná písnička má nápad, docela pěknou stavbu a hlavně energii. Takhle se má dělat protestsong!