Myslím, že nejsem žádný hysterický obhájce státních zásahů do všeho. Někde hluboko ve mně mě cosi říká, že každý má právo, aby vyhulil, vychlastal, vyčichal, napíchal a progambleřil co uzná za vhodné. Vyjadřovat se paušálně ke všem těmto krásám života je nesmysl, tak si vyberu jen jednu, která mě aktuálně trápí víc než ostatní – hráčství.
Že jeden z mých předků prohrál v kartách grunt, to mi až zas tak nevadí. Co bych si já počal s hospodářstvím… Že chodím každý den kolem zatemněných oken heren, to mi vadí. Mohl bych říct, že každý má svobodu vstoupit či nevstoupit do toho falešného ráje. Každý si může zvolit. Je tu ale jedno velké "ALE": on ten "každý" má zpravidla rodinu, která trpí; on ten "každý" má také své potřeby, které často začne ukájet na úkor svého okolí, takže bude krást a páchat násilí; on ten "každý" nakonec se svou nemocí (a tou závislosti jsou vždy) zpravidla skončí v péči institucí, které financujeme my všichni z našich daní.
Jsou chvíle, kdy přestává všechna sranda. Naše milé Čechy, Morava a Slezsko jsou zahlceny hracími automaty. Lze si to ověřit ve statistikách. Naše milé Čechy, Morava a Slezsko se vyznačují vysokou koncentrací sociálních problémů napojených na hráčství. I to si lze najít ve statistikách. A není to tak, že by se s tím nedalo nic dělat. Návod k akci lze (spolu s těmi statistikami) nalézt zde:
www.stophazardu.cz
Hodně štěstí!