Reklama
 
Blog | Petr Novotný

Proč si nebudu číst žebříčky středních škol

Zjistit, k jakému skóre dospěla ta či ona škola, je možné díky Lidovým novinám od pátku 26. října. Podíval jsem se na formu, nahlédl obsah, ale číst je nebudu. Stejně bych nevěděl, co přesně znamenají. 

Výsledky škol jsou určeny mnoha faktory. Když si škola může díky prestiži, reklamě, geografickému umístění, nedostatku konkurence či něčemu jinému, dovolit přísnější výběr žáků, bude mít lepší výsledky i na výstupu. A stačí jí k tomu průměrná, možná i špatná, práce. Výběr žáků je klíčový faktor, o kterém jistě víme, že funguje. Nevíme jen, v čí prospěch. Pak je tu mnoho nevyhodnocených faktorů, o kterých nevíme prakticky nic. Nevíme třeba, jestli některé používané učebnice (nebo celé řady učebnic tak, jak je prodávají vydavatelé) vedou k úspěchu. Nevíme, jak fungují konkrétní školy, jestli jsou to spíše vězení, nebo místa seberealizace dospívajících lidí. A nevíme, jestli je konkrétní škola dobrý místem pro konkrétního žáka.

Zastánci zveřejňování žebříčků škol podle výsledků plošného testování tvrdí, že rodiče a žáci mají právo vědět všechno o kvalitě školy, kterou si vybrali. Pak si mohou vybírat tu nejlepší. Tato představa školství jako supermarketu je komická. Tak trochu funguje ve velkých městech, kde je jakýsi – často iluzorní – výběr. Vůbec nefunguje na venkově. Tak trochu funguje pro bohatší, kteří mají – často iluzorní – možnost volby obohacenou o soukromé školy. Tato představa školy je diskriminační. Ale hlavně je hloupá a neužitečná.

Nebylo by vhodnější systematicky se starat o kvalitu škol, než je nechat soutěžit mezi sebou?

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama