Před listopadem 1989 jsem díky jeho jménu zjistil, že vědomí je svobodné. Že si nemusíme všichni myslet totéž. A že v různosti názorů je krása.
V listopadu 1989 jsem díky Občanskému fóru pochopil, že rebelství neznamená anonymně močit na zdi okrsků Veřejné bezpečnosti. Že mnohem sladší, opojnější a zároveň mocnější je přihlásit se svým vlastním jménem ke svému názoru bez ohledu na riziko, na možné následky. A že bezmocní mohou rozbít systém.
Po listopadu 1989 jsem si uvědomil, že člověk, kterého respektuji, může být kontroverzní osobností. Že když je někdo režisér profesí, může chtít být režisérem i v politice. Že když je někdo nezávislý v myšlení, mohou být jeho myšlenky překvapivé, a mohou mě strašně, ale opravdu strašně, štvát.
V mém životě končí jedna zásadní etapa.